Nechejte dítě vyplakat až k spánku, radí nová studie

Rodiče by neměli konejšit své dítě pokaždé, když se rozpláče. Zvláště večerní a noční pláč by měli mnohdy ignorovat. Tvrdí to nová studie, která se šest let zabývala výzkumem tzv. kontrolovaného pláče. Jedná se o techniku, kdy rodiče nechávají své dítě vyplakat, dokud samo neusne. To ale platí pouze v případě, kdy pláčem dítě neupozorňuje na chorobu, hlad či jinou důležitou potřebu.

Výzkumem kontrolovaného pláče se zabývali pediatři z Murdochova výzkumného institutu dětí a z Královské dětské nemocnice v Melbourne. Podle nich není na závadu, když matky či otcové večer a v noci pláč svého potomka ignorují a nekonejší ho hned. Zlepší se tím spánek nejen jich samotných, ale údajně spí mnohem lépe i dítě samo. Navíc dalším benefitem kontrolovaného pláče je fakt, že rodič a dítě k sobě mají lepší vztah a pevnější pouto.

S tím však úplně nesouhlasí dětská lékařka Naďa Kočnarová. Novinkám řekla, že takto striktně by v žádném případě nepostupovala. "Není to rozumné, vždy je nutné zjistit příčinu pláče, dítě zkontrolovat a pohladit. Rodič ho nemusí vždy brát hned z postýlky," říká Naďa Kočnarová. A dodává, že pouto mezi rodičem a dítětem se rozhodně nezlepší ani neupevní tím, že se noční pláč potomka bude ignorovat.

Podle studie se problémy se spánkem a spánkovým režimem u kojenců při kontrolovaném pláči sníží o třetinu, u rodičů pak výskyt depresivních stavů a nevyspání až o 40 procent. To však zřejmě platí jen u rodin, kde spí malé děti odděleně od rodičů. Dvojnásobná maminka Dáša však Novinkám řekla, že když před lety způsob "nechat vybrečet" jedinkrát vyzkoušela na jedné ze svých dcer, malá pak celou noc spala neklidně a často se probouzela. To potvrdilo i několik dalších dotázaných.
Rodič jedná pudově

„Doufejme, že tyto důkazy ujistí rodiče o bezpečnosti této techniky při řízení spánku u svých dětí. Naprosto chápeme, že slyšet dítě plakat je pro rodiče velmi složité, ale je dobré vědět, že když to vydrží, neublíží svému dítěti,“ tvrdí doktorka Anna Priceová z Melbourne.

Podle Nadi Kočnarové je však "pudově normální, že se rodič vstane třeba i čtyřikrát, pětkrát za noc a zkontroluje, proč dítě pláče. A rodič také zjistí, kdy je potřeba dítě z postýlky vzít a pochovat a ukonejšit. Je to samozřejmě individuální".

To připouští i studie, podle které lze techniku řízeného pláče u dítěte využít tehdy, když rodič pozná, že dítě pláčem neoznamuje vážný problém či nedostatek. Z šestileté studie vyplynulo, že u 85 procent rodin, v nichž se praktikuje technika kontrolovaného pláče, je vztah k dvouletému dítěti pevnější a pozitivnější. Zbývajících patnáct procent neuvedlo žádnou změnu, ale nikdy rodiče neuváděli zhoršení vztahu s dítětem.

jasne a sousedi mi budou chodit dekovat kazde rano ze nejsou vyspali ne... no nic asi budu to delat jako do ted - sama nevyspala ale lidi okolo jo :D

jsem tedy nikdy děti nenechával uřvat

To by mi srdce urvalo

Já to více méně praktikovala a odměnou mi je dítě, které usíná během minuty a spinká celou noc (cca 11-12 hodin v kuse)

my jsme praaktikovat nemuseli,ale úplně bych se tomu nebránila,měli jsme to v plánu!

kolem pul roka si holky zacaly vymyslet. chtely, aby s nimi u postylky stale nekdo byl, ale pritom neusnuly. chechtaly se, chtely si hrat apod. ale spanek nikde. jakmile jsem odesla, rev ukrutny. vratila jsem se - vysmato. tak rikam - to ne. takze jsem nechavala vyrvat. prvni den pul hodiny, dalsi dny deset minut a do tydne usinaly samy do 5 minut s kacenkou jsme ted nekde ve druhe fazi, ale den ode dne je to lepsi.
bych se nechtela nikdy dozit toho, ze budu uspavat napr. rocni dite

občas dělám, ale jen když nemůže zabrat a vím že mi bude řvát i v náručí a že tohle je jediný způsob jak usne. ale chodím dávat dudlíka a pohladit po určité době...
ale je pravda, že když se vyřve a pak jí dám dudlíka a usne, tak spí klidněji, než když k ní chodím na každý zakňučení.
ale štěpána jsem nikdy vyřvat nenechala, nějak jsem cítila, že mu není OK.
je to fakt individuální, člověk se musí řídit instinktem.